Málokdo z kandidátů a mnohdy i klientů vlastně ví, jak takový správný recruiter vlastně vypadá. Soudí tedy většinou na základě své vlastní zkušenosti a ta je buď špatná, dobrá nebo žádná. Vede to ke zbytečné frustraci, příjemným překvapením a někdy i komickým situacím.

Pro lepší pochopení jsem si dovolil zpracovat menší vhled do světa, kde to může zkusit opravdu každý, ale uspěje jen mizivé procento. Ne nadarmo se říká, že v recruitmentu čas letí rychleji a roky zkušeností jsou více psí než lidské.

Sepsáno v jeden pátek, nadhled doporučen. 😉

Začátky jsou těžké, obvykle začínají v agentuře (velké žejo) a mladý kravaťák je zasvěcen někým zkušenějším (mnohdy jen o pár měsíců) do tajů svého oboru (jestli je to IT, engineering nebo netechnický nábor je většinou dílem náhody, asi jako když si v Harrym Potterovi nasazujete Moudrý klobouk).

Jedinou přidanou hodnotou pro klienta je, že bažant s naivním elánem oslovuje a prodává jeho průměrnou firmu těm nejlepším kandidátům nebo naopak. Oslovování probíhá na základě porovnávání keywords v CV kandidáta s popisem pozice klienta. Celkový kontext, milion dalších nuancí je zatím nad chápání mladého rebela.

Konzultant dostává čočku od kandidátů, klientů a vlastního zaměstnavatele (pokud tedy neplní KPI’s a targety). Tohle období trvá většinou až 6 měsíců a drtivé většině mladých nadějí vezme ideály a chuť dál pokračovat.

První půlrok ale obvykle stačí k tomu, aby jedinec pochopil, jak asi tenhle ekosystém funguje. Většina soudruhů právě začíná snít o interním a „nějak se to snaží v agentuře doklepat“, aby měli aspoň rok a pak hurá za fixní plat na HR specialistu, aby už nemuseli dělat „ten recruitment“.

Vstúpiť do diskusie

Hlavná stránka | Späť na Správy